ME V Dogdancingu - zlato pro náš Český tým

O víkendu 29.-30.9. hostila Praha OEC, tedy  otevřené Mistrovství Evropy v Dogdancingu. S Rikou jsme byly nominovány do Heelworku a do Freestylu jsme byly náhradníky. Přes léto jsme cvičili agility a také sportovku, ale zároveň jsme pilovali naši heelworkovou sestavu. Takže když mi měsíc před ME přišla zpráva, že nastupujeme i do Freestylu, s pocitem že heelworkovou sestavu umíme, jsme se vrhli na tu freestylovou. Sestavu jsme samozřejmě měli připravenu, ale ME si žádá důkladnou přípravu a ta nám chyběla. Měsíc utekl jako voda, navíc týden z toho měsíce jsme byli na dovolené a týden před ME jsem ležela s chřipkou.

Pátek

Obrovskou výhodou letošního ME byl fakt, že jsme nemuseli nikam cestovat. Nejen, že jsme tedy neměli žádné výdaje, navíc jsme mohli být odpočatí z pohodlí domova. Ovšem prostředí a zázemí ME nebylo úplně ideální. Závodilo se sobota - HTM, neděle - Freestyle a v pátek byl trénink. Od 14.hodin jsme dle rozpisu měli mít svůj vlastní čas potrénovat si na závodní ploše. Bohužel pořadatelé měli skluz a plocha byla připravena až ve čtvrt na čtyři. Zahraniční účastníci neměli moc ponětí co že se to děje a proč tréninky nebeží jak mají, tudíž vznikl chaos, kdy na ploše byl kde kdo. Takže páteční trénink defakto jako by nebyl. :-(

Sobota Heelwork To Music

V sobotu jsme nastupovali v Heelvorku. Heelwork To Music, zkráceně HTM je divize, kde se pes musí minimálně po třičtvrtiny sestavy pohybovat v pozici u nohy. Nejen u té levé, těch pozic je celkem 10 a je možno využít všechny směry. Tedy dopředu, dozadu, doleva i doprava.

Rozcvičovací plocha byla pro mě osobně na dost nešťastném místě. Uprostřed místnosti, kde každý stát měl vyhrazen svůj prostor a přímo na proti dveřím, kterými se do místnosti vcházelo. Takže neustále přes tuto plochu pendlovali lidi i psi....  Před samotným výkonem jsme museli čekat na úzké chodbě před vstupem do prostoru haly, kde závod probíhal. Pomocníci nás dovnitř nepustili dokud paní rozhodčí nebyly připraveny k posuzování. Takže ve chvíli kdy jsem vešla s Rikou do haly, měla jsem jen dojít na plochu a začít. Rika se chvíli rozkoukávala kde že to je a navíc jsem asi podcenila naši připravenost v Heelworku. Přeci jen jsem poslední měsíc  Heelwork skoro necvičila, doháněli jsme co se dalo, abychom zvládli i Freestyle. Hned v třetí heelworkové pozici si Rika zaměnila freestylovou sestavu s tou heelworkovou a dávala mi značně najevo, že je zmatená. Takže jsme se nějak prokousali až do konce sestavy, ale výkonem jsme zrovna moc nezabodovali. Tudíž jsme si vysloužili až 20.místo. Chvíli jsem byla zklamaná, přeci jen jsem do tréninku dala hodně a nakonec v den D jsme se moc nepředvedli, určitě máme na víc, ale nakonec všechno špatné je pro něco dobré :-) Příště si přípravu lépe rozvrhnu a do tréninku dám ještě víc :-) 

Neděle - Freestyle

V neděli nás čekal Freestyle.Tedy divize, kde nejsou téměř žádná omezení. Po nepříliš povedené sestavě ze soboty, jsem měla trochu obavy jak to Rika zvládne. Já sama jsem měla navíc chřipku a po předchozím dni stráveném v hale místo v posteli, jsem se necítila úplně ve své kůži. Nicméně jsem nechtěla opakovat chybu z předešlého dne a Riku si lépe rozcvičila. Využila jsem k tomu ty dva metry čtvereční určené jako zázemí pro náš tým na kluzkých parketách, ale říkala jsem si lepší alespoň něco než nic. Při sobotním sledování výkonů ostatních týmů, jsem viděla, že někteří závodníci vešli i se psem do haly, ještě když rozhodčí hodnotili předchozí tým. Zůstali na parketách a na koberec vstoupili až když rozhodčí dohodnotili. Požádala jsem tedy pomocníky, že i já chci alespoň na plochu parket s předstihem, protože na chodbě není k hnutí a potřebuji si koncentrovat psa. Pustili mě a já měla důležitou minutku na to, aby se Rika zkoncentrovala a vnímala mě i přes ruch haly.

Jak zazněly první tóny skladby When you say nothing at all (melodie z krásného filmu Nothning Hill) Rikinka se začala snažit a to jí zůstalo až do samého konce :-) Naše romanticky laděná sestava se nám tedy v rámci možností povedla. Vždycky je co zlepšovat a jen výjimečně jsem se svým výkonem úplně spokojena :-) Velmi mě potěšila podpora českých diváků. Je to hezký pocit, když cítíte, že v hale jsou fanoušci. Na zahraničí mistrovské soutěže jezdí jen samotní závodníci a případně jejich blízská rodina. Nemáme sebou fanklub jako třeba Belgičani či Finové, kteří loni vypravili celý autobus. Tentokrát jsme však zažili luxus podpory z vlastních řad a já moc děkuju všem co nám v hale fandili, bylo to skvělé!

Po sestavě jsem si Rikinku pochválila, prošla se s ní a užila si příjemného pocitu z povedené sestavy. Přeci jen dobrman není plemeno typické pro dogdancing a to je podle mne škoda. Když říkám, že dobrman je nejlepší plemeno pro tento sport, dělám si legraci a myslím to s nadsázkou :-). Ale to nic nemění na tom, že pro mne osobně je dobrman skvělý parťák pro dogdancing a záleží mi na tom, abych na mistrovské soutěži předvedla tohle úžasné plemeno v co nejlepším světle. 

Pak jsem šla na tribunu mezi diváky sledovat ostatní soutěžící a jejich skvělé sestavy a také zjistit, jaké jsme získali body. Někteří měli pocit, že jsem si zasloužila více bodů. Mě osobně se body líbily :-) a s 13. místem z 50 týmů jsem naprosoto spokojená. Přeci jen Freestyle není naše silná stránka. A po pravdě řečeno, byla jsem tak trochu i ráda, že jsme se nevešly do finálové TOP 10. Nebylo mi dobře a necítila jsem se na to znovu nastoupit ve finále. Samozdřejmě bych se případně vybičovala, ale nebylo to třeba a nijak mě to mrzelo :-) Po pozdějším podrobném prostudování bodování jednotlivých rozhodčích jsem vyčetla, že anglická rozhodčí nás s Rikou v top 10. měla. A velmi jsem se podivila nad tím, že německá rozhodčí mě zase naopak moc bodů nedala. Závodila jsem s německým národním plemenem :-) Čekala bych hodnocení spíš naopak.

Velký nedostatek v tomto sportu, je téměř nulová zpětná vazba. Zajímalo by mne, jaké výhrady k mému výkonu německá rozhodčí měla, ale to se nedovím, musí mi stačit prostě jen body. Tabulka s body hezky rozepsanými do jednotlivých položek, kterou dostáváme na závodech Evropského klubu(Rakousko, Německo,Maďarsko, itálie...) který má trochu jiná pravidla bodování je pro mne velkým přínosem do dalšího tréninku a vymýšlení sestav.

Jsme Mistři Evropy v týmech

Krom soutěže jednotlivců, se vyhodnocují i týmy. Každý stát může nominovat na ME 4 páry (psovod a pes) a do soutěže týmů se započítají 3 nejlepší výsledky. Vanda Gregorová, která soutěžila se dvěma psy se s oběma dostala do TOP 10. Takže šance na to, že bychom mohli stát na bedně tu byla. Při vyhlašování týmů jsme spekulovali o tom, jak si asi vedeme, spočítané jsme to ale neměli. Když vyhlásili třetí a druhé místo a Češi na těhle postech nebyli, nečekali jsme, že zlato by mohlo být naše. Ale bylo. Vandy 7. místo s čivavou Dudunem a 8.místo s Brendy (AUO) a mé 13. místo s Rikou nás vyneslo na nejvyšší příčku. Zlato v týmech máme i z květnového MS. Tam však startovalo dokonce 5 závodníků a počítali se opět 3 nejlepší. Takže na bedně jsme si s Rikou sice zapózovali, ale vzhledem k tomu, že náš výsledek byl v týmu až 4. a tudíž ke zlatu nijak nepřispěl neměla jsem pocit, že by mi ten titul náležel. Tentokrát to však byla z části i má zásluha a to je hned jiný pocit. Takže se tím titulem můžu chlubit :-)

Pro zajímavost kdo máte dojem, že kdo nemá borderku v dogdancingu se na špičku nedostane, tak jednoduchá rekapitulace. V našem českém Freestylovém týmu byla borderka, australský ovčák, dobrman a čivava. Hádejte kdo v základní části nejvíce bodoval? Čivava :-)

Náš zlatý český tým

a tohle je naše Freestylová sestava 

Na závěr pár poděkování. Vandě Gregorové a jejím skvělým psům za to, že jsme mohli stanout na příčce nejvyšší, Daniele Šiškové, která byla naším team leaderem a téhle funkce se zhostila skvěle. Mému příteli Jirkovi, který mi přivážel a odvážel Riku během dne, aby nemusela být v ne zrovna ideálním zázemí haly celý den a Saše Vavrové, Michalovi Vokrouhlíkovi a Verče Rákosové za fotky.

Kompletní výsledky najdete zde https://oec2012.wordpress.com/